Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/92

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

 A dál vítr pláče, vyje, —
 a má hlava v dlaně padá — —
 Nechci víc té melodie
 slyšet ani, chci jen sníti
 v bouřlivém tom vlnobití,
 chci jen splynout s touto nocí,
 kde se země s nebem hádá
 a ten život se smrtí.

 Chci jen být té noci částí
 a chci v tomto živlů reji
 všechna, všechna pouta střásti,
 vše to, čeho zde se lekám,
 Chci se vmýšlet v dáli někam,
 líbat chci ty zašlé květy,
 číst chci dnes ty její listy
 a chci býti sám a sám.