Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/91

 Co to bylo? — Jenom bolná
 upomínka jedna tklivá
 kolem mne to táhla zvolna —
 a kol z noci tmy se blýská,
 hřmí a bouře je jak nízká
 a já slyším, jak to hučí,
 s nocí vzpomínek mých splývá,
 bouří, bouří — jaká noc!

 Ó jen duj, — proč váháš, blesku!
 nezapláče oko žádné,
 nezachví se nikdo v stesku,
 já jsem sám, víc nikdo u mne
 není v samotě té dumné —
 bij jen, bij, já neucouvnu,
 kam tvé rudé světlo padne,
 osvítí jen holou poušť —

 Co mne čeká? Co mi podá
 ještě život drsný, tmavý,
 který jen mi čelo bodá —
 bij jen, bij, zde skráně, čelo…
 Divočej to zaskučelo,
 divočej to plálo nocí
 a blesk rudě plápolavý
 s oblaků se řítil v ráz.

 Zhluboka a zdlouha šerem
 dunělo cos dál a dále,
 svítilo cos v blesku sterém,
 bouřil hrom a dravý příval
 nekonečný s mraků splýval
 a ve stromích vítr úpěl,
 a kol z mraků blesky stálé
 klikatě se míhaly.