Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/89

 jak se mihly v plachém chvatě.
 A já vzpomínám si na tě,
 duše mojí sladká paní,
 a nad propast snů se chýle,
 zas tě vidím, zas, ó zas.

 Ale v duši cosi lká mi,
 co mi ani usnout nedá.
 Je to divný nápěv známý,
 je to divná píseň bludná.
 A tak roste srdce u dna,
 zachvěje se na rtu siném
 a na horké Čelo sedá
 jako stín a jako mráz.

 A mou duší táhnou snové
 těžce, zvolna, jako mraky,
 jako mlhy prosincové
 a jak chladná, ostrá zima
 Všechno, co mi v duši dřímá,
 probuzené táhne kolem,
 je to průvod všelijaký
 a co divných stínů v něm.

 Nekonečnou, širou plání
 jde tak vše, co umřelo mi,
 jde kol v tichém zadumání.
 A teď jde má láska mladá…
 Paprsk hvězd jí s čela padá —
 Zůstaň, zůstaň, paní svatá…
 Rukama jen tiše lomí
 a mně maně vlhne zrak.