Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/88

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

V bouřlivé noci.

Přísné, mrtvé ticho dusné,
 nezachvěje list se ani
 a v tom tichu všecko usne,
 ptáků zpěv i lesů vůně, —
 člověk, který touží, stůně,
 unavenou složí hlavu
 do těžkých a tvrdých dlaní
 v beznadějném strnutí.

 A já k smrti utýraný
 nekonečnou hledím dálí
 sám a sám, list větrem štvaný,
 ztýrán touhou, které není
 cíle ani vyplnění,
 umdlený a k smrti chorý,
 že má hlava, vzpomíná-li,
 div mi mukou nešílí.

 A přec znovu vzpomíná si
 na ty lepší, zašlé chvíle
 plné kouzla, snů a krásy,