Tato stránka nebyla zkontrolována
V bouřlivé noci.
Přísné, mrtvé ticho dusné,
nezachvěje list se ani
a v tom tichu všecko usne,
ptáků zpěv i lesů vůně, —
člověk, který touží, stůně,
unavenou složí hlavu
do těžkých a tvrdých dlaní
v beznadějném strnutí.
A já k smrti utýraný
nekonečnou hledím dálí
sám a sám, list větrem štvaný,
ztýrán touhou, které není
cíle ani vyplnění,
umdlený a k smrti chorý,
že má hlava, vzpomíná-li,
div mi mukou nešílí.
A přec znovu vzpomíná si
na ty lepší, zašlé chvíle
plné kouzla, snů a krásy,
