Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/83

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

 Je před zimou a všady teskný žel
 a jak pláč pro ty, kteří jednou žili —
 a já bych do té noci pohlížel,
 až v rakev by mne tiše položili.

 A tak bych všecko ve své duši měl
 a čekal bych, až výš se mlhy zvednou —
 já zapomenout ještě neuměl
 a bůh ví, jestli zapomenu jednou.

 A myslím si, by bylo jako dnes
 v těch chvílích štěstí, které zašlo záhy,
 a kdyby smutek na mé čelo kles’,
 jak šli bychom tou stopou jedné dráhy,

 Že slíbala bys chmury skrání těch,
 bych neutonul v zoufanlivém víru,
 a že bysi s tou září ve vlasech
 zas u okna mi hrála na klavíru.