Tato stránka nebyla zkontrolována
Smutný večer.
Dnes to je večer, jak bych umřít měl
Až jak mým drahým i má hlava setlí —
já zapomenout ještě neuměl
a bůh ví, kdy-li najdu paprsk světlý.
A v mysli vidím drahý, známý rys
a vzpomínám — už roky tomu celé,
co u klavíru hrála jsi mi kdys,
měsíční záři majíc na svém čele.
Víš, to ta chvíle, kdy jsem trpěl též,
ty víš — tys znala, co mi zbude po ní,
a že mi z rána navždy odejdeš
a že ta píseň všemu hranou zvoní.
A ruce se ti třásly, já to vím,
a teď... teď muž tvůj líbá tě a kochá,
tvůj muž, tvůj muž... A s tónem posledním
jsi zapomněla blouznivého hocha.
A tak jsme šli. — — A po těch letech ztrát
tak smutno mi a trpce život chutná.
Svůj život celý slyším písní lkát
a je to píseň zoufalá a smutná.
