Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena

 A přijmi ještě naposled
 ten dlouhý pohled vroucí,
 jak v chvílích — zda si vzpomeneš? —
 kdy na tvém srdci tlouci
 mé ještě mohlo v souzvuku
 za dlouhý pohled vroucí.

 A přijmi všecky písně mé,
 jak z duše vyrostly mi,
 ať hřálo slunce lásky tvé,
 ať mráz té dlouhé zimy,
 ať z čisté rosy nadšení,
 či z krve vyrostly mi.

 A přijmi vše, co někdy v snách
 jsi na dně v srdci zřela,
 to požehnání poslední
 i lásky slova vřelá —
 mé štěstí dřív už vzala jsi,
 jak prvně jsi mne zřela.

Kaminský: Den štěstí

3