Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/36

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
34

Píseň.

Bylo to jako jara dech,
bylo to ještě sladší,
ba div, že na ten velký ples
to malé srdce stačí.

A bylo to jak slunný den
po dlouhém, dlouhém šeru
a jako hvězda zářivá
v opojném svatvečeru.

A když v ty jarní květy v ráz
dech vpadne podjesenní
a za hory den zapadá
a hvězdy není, není —

A když noc tmavá, zoufalá,
a z chmur se žhavě blýska: —
je div, že komu, jak zří v dál,
se po všem k slzám stýská? —