Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
32


Odkaz.

Ó dítě, jestli drahá být
 můž’ tobě krůpěj rosy
 a to, oč tebe v dáli té
 kdos zmírající prosí,
 tož prosím, vezmi píseň tu
 i s krůpějí té rosy.

 A vím, už nikdy, nikdy víc
 se tady neshledáme,
 mně paprsk toho žití se
 na moři smutku láme
 a cítím, večer padá už
 a my se neshledáme.

 A nestisknem si ruku víc
 ni zde, ni nad hvězdami,
 mně jenom v duši bude plát
 ten drahý obraz známý,
 ta chvíle štěstí, zbloudilá
 teď kdesi nad hvězdami

 A rád bych tobě ještě dal
 cos na památku, drahá:
 své duše duši, srdce krev,
 jak mráz už na ně sahá,
 však tobě ještě čisté dám
 je na památku, drahá.