Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
32


Odkaz.

Ó dítě, jestli drahá být
můž’ tobě krůpěj rosy
a to, oč tebe v dáli té
kdos zmírající prosí,
tož prosím, vezmi píseň tu
i s krůpějí té rosy.

A vím, už nikdy, nikdy víc
se tady neshledáme,
mně paprsk toho žití se
na moři smutku láme
a cítím, večer padá už
a my se neshledáme.

A nestisknem si ruku víc
ni zde, ni nad hvězdami,
mně jenom v duši bude plát
ten drahý obraz známý,
ta chvíle štěstí, zbloudilá
teď kdesi nad hvězdami

A rád bych tobě ještě dal
cos na památku, drahá:
své duše duši, srdce krev,
jak mráz už na ně sahá,
však tobě ještě čisté dám
je na památku, drahá.