Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
21


Na vyhlídce.

Tvá ruka leží na mé,
tíž její je tak sladká.
Vím, oči tvoje, to jsou hvězdy samé
a láska jich tam na sta ještě natká.

Leč nedívám se na tě
a oko jinde těká.
Kol večer jde v tom přenádherném šatě
a vlídný je jak ruka tvoje měkká.

Na strmé skále maně
jsme stanuli tak sami,
nám k ňadrům hlava klesla zadumaně,
jak večer padá v dáli nad Troskami.

A tam se obzor tratí
a lesy, skály, chlumy
nás od nich dělí a je západ zlatí
a pod námi tak hluboko les šumí.