Tato stránka byla ověřena
19
to vryto těžce do duší
a je to báseň velká,
jak žádný, žádný netuší…«
A líbala mne vlídná těšitelka.
»Hleď na hory a na lada —
tam lidem slunce zapadá
a nikdo z lidí nelká.
Vždyť jak ten měsíc vychází,
tak upomínka tklivá
nám v duši hvězdy nahází…«
A vzplál, leč rudý, jak zrak pláčem bývá.
