Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
19

to vryto těžce do duší
a je to báseň velká,
jak žádný, žádný netuší…«

A líbala mne vlídná těšitelka.

»Hleď na hory a na lada —
tam lidem slunce zapadá
a nikdo z lidí nelká.
Vždyť jak ten měsíc vychází,
tak upomínka tklivá
nám v duši hvězdy nahází…«

A vzplál, leč rudý, jak zrak pláčem bývá.