Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
16


Den štěstí.

Ó neodcházej, zůstaň, zůstaň s námi!

Tak sotva duši paprsk dáš
a do neznáma zapadáš,
jak všecko zapadá mi,
ty dítě léta, krásný dni,
jen jednou ještě zpátky,
jen jednou zpět se ohlédni!

Mně vnořila se duše do pohádky.

A večer slavnou glorií
skráň milenky mé ovíjí,
ten úběl čela sladký —
a vlídná zář ta čistý sen
tká v plaché oko její,
v ten zrak, jenž vlhce zarosen.

A naši rtové, ti se lehce chvějí.

A ty, má milá, ke mně díš:
»Hle, zda teď duhu nevidíš
nad propastmi, jež zejí.