w řadě knížata a páni. Mezi diwáky zrowna u samých ženichů stál Bajaja. Nejdříwe hodila jablko Zdoběna; kotálelo se, kotálelo, a zrowna k nohoum němého. Ale Bajaja se uhnul, a ono se kulilo k jednomu hezkému knížeti, který je s radostí zdwihl a ze řady wystoupil. Nyní hodila Budinka, a jako dříwe kotálelo se i druhé k nohoum Bajajowým; ale zase je němý tak šikowně odmrštil, že se zdálo rownou cestou běžeti k druhému sličnému pánu, který je zdwihl, a s toužebností k balkonu na hezkou newěstu pohlížel. Nyní házela Slawěna; ale tenkráte se Bajaja jablíčku neuhnul, nýbrž s radostí je zdwihl, běžel nahoru, před princeznou klekl, a její ruku líbal. Ale ona se mu wytrhla, utekla do swých pokojů a hořce plakala, že si musí wzíti němého. Král se zlobil, knížata reptali, ale co se stalo, stalo se, a nedalo se naprawit. Na to byla hostina, a po hostině mělo býti rytířské potýkání, při kterémž měla dáwat ceny jedna newěsta. Při hostině seděla Slawěna jako zaražená a slowa nepromluwila; ženicha Bajaju nebylo widěti, a král myslil, že snad pohněwán utekl. Wšickni nebohou litowali, a chtíce ji trochu z toho wyraziti, prosili, by ona ceny rozdáwala.
Slawěna konečně swolila. Již seděli páni okolo
