strčil do uší, a obrátil se ku knězi zádami. To když udělal, wystrčili ho lidé wen z kostela.
„Ty už jdeš?“ ptal se táta.
„Jsem rád, že jsem doma, co mi to namahání stálo. Wylezl wám tam košilatý do díže, a začal se naparowat, a se mnou wadit až hrůza. Jen trochu sem hubou klápl a lidé mne okřikowali, a když sem si uši zacpal, wystrčili mne wen. Wíce tam nepůjdu.“
„Ty jsi hloupý Honza. Wečer půjdeš k muzice.“
Dobrá; wečer dal táta Honzowi zlatník s doložením, aby si koupil za něj piwa, a dáwal děwčatům hodně připíjet, by s ním rády tancowaly.
Honza šel; na prahu hospody stál šenkýř. „Za zlatník piwa!“ poroučel Honza, sotwa k němu došel.
„Snad jen pintu,“ oprawowal hospodský.
„Už jsem řekl a dost!“ Honza na to.
„Nu dobrá, jděte dál.“
W hospodě byl jen houdek a několik párů se točilo w kolečku. Honza wywalil oči, otewřel hubu, a troubil. Najednou zawřísknou ze síně dudy, a dudák wstoupí do sednice, prowázen chasou. To jak Honza widěl, wyrazil ze sednice, až na prahu hospodského powalil, který nesl pro něho we wědře za ten zlatník piwa.
