Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 6 - 1847.djvu/121

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

O hloupém Honzowi.

Byl jeden táta, a měl Honzu. Jednou řekl k němu: „Honzo, ty rosteš jako dříwí w lese, jsi hrozný klacek, a posud si ani w kostele nebyl. Půjdeš dnes do kostela. Ale to ti powídám, ať mi tam ani hubou neklápneš.“

Honza hodil hlawou, ustrojil se a šel do kostela. Za chwíli, když wešel do kostela, wstoupil kněz na kazatelnu, a začal kázat, Honza koukal s otewřenou hubou, ale po chwilce se zamračil, podepřel boky a bručel: „Nu, rád bych wěděl, proč ten košiláč jen na mne zewluje, a se mnou se wadí, wždyť sem mu nic neudělal, ale budeli to dlouho trwat, popadnem se do křížku.“

„I mlčte hloupý, a poslouchejte“ okřikowali ho lidé.

„Ba to nebudu poslouchat, ani slowa nechci již wědět.“ I wtlačil si klobouk na hlawu, oba palce