Princ chtěl ledaco namítat, ale Lada byla již za zahradou a utíkala k studánce, jako plachá srna. Šaty našla wšecky, ale záwoj scházel, a hlídačky w studánce také nebylo. Než blahá newěsta neměla kdy, o tom přemýšlet, a že už záwoj nepotřebowala, nebyla jí ztráta tak bolestná. S uzlíkem pospíšila zase zpátky do swé komůrky, tam se přestrojila do králowských šatů a teprw šla k milému princowi, který ji k otci swému wedl. Kdo je potkal, díwal se jako udiwen, powěděl druhému a w okamžení to bylo po celém zámku, že našel princ krásnou paní.
Posud nebyla se Lada o swém stawu nikomu swěřila, až tėprw když byla u krále. Tím raději požehnal otec synůw sňatek, wěda že princeznu z krwe králowské za ženu dostane.
W kuchyni se zatím pan kuchař stropu chytal a na kuchtičku, která nepřicházela, hrozně dowáděl. Tu přiběhl pro něho sloužící, aby šel tu chwíli k princowi. Honem zahodil zástěru, wyjasnil twář, a pospíchal nahoru. I widěl krále, prince, i krásnou budoucí králownu.
„Proč přechowáwáš w kuchyni tak oškliwou, zapopelenou kuchtičku?“ obořil se na něho princ.
Kuchař se lekl a začal prosit : „Ach, můj nej-
