milostiwější králi a pane! Já ji nechtěl wzít, ale ona tak snažně prosila o službu, že sem ji nemohl oslyšet; a také nemám wěrnější, spěšnější a bedliwější osoby snad ani w celé kuchyni, až na to, že nosí ten myší kožíšek, pořád se popelí a trochu wšetečně si počíná.“
„Hana twá je prawdiwá, a za chwálu ti děkuji, milý kuchaři, jakož i za upřímné přechowání. Za to se ti twá kuchtička odmění.“ Tak řekla Lada a kuchař padna jí k nohoum, děkowal za wše a prosil za odpuštění, neboť ji byl podle hlasu poznal. Lada ho upokojila a dala mu měšec peněz na odslouženou. Jak mile kuchař z pokoje wyšel, již to wěděli wšickni, kdo byl myší kožišek a strachy umírali, když pomyslili, jak to s nimi wypadne, jak se bude asi králowna mstít. Ale ta na mstu nepomyslila.
Zasnoubení milenců bylo brzy na to; potom si sedli do wozu a jeli k otci krásné newěsty, by od něho také požehnání obdrželi. S bázní wjížděla Lada do zámku, a welmi se strachowala msty otcowy. A wšak darmo! Tu samou noc, když Lada ze zámku zmizela, zjewila se nebožka králowna a přísně kárala hříšnou jeho lásku. Od té chwíle se obrátilo srdce králowo, láska nedowolená z něho zmizela, a
