dit. Zde máš zlatou kouli, hoď ji před sebe, a kam se bude kotálet, tam jdi za ní. Přijdete k jednomu wrchu, welmi wysokému, tam ti koule zmizí. Ty jdi zmužile nahoru, ale na žádnou stranu se neohlížej, ať se děje, co děje, ať slyšíš, co slyšíš. Jestli se ohlídneš, zkameníš a skolíš se dolů k twým bratrům, kteří u paty wrchu leží.“
„O já chci být poslušna waší rady, a nezhrozím se ničeho, ať mne potká cokoliw, jen abych swé bratry wyswobodila.“
Wzala zlatou kouli, rozžehnala se s dobrým starcem, a hodiwši ji na zem, šla za ní, kam se ona kotálela. Netrwalo to dlouho i wyšly z lesa; potom ji wedla kulička zelenými lukami až k jednomu wysokému wrchu, a tam zmizela. Růženka, widouc u paty wrchu dwa kameny, pomyslila si hned, zdali to nejsou její bratři; i pustila se litostí do takowého pláče, až jí srdce usedalo, pak se ale wzchopila a kráčela k wrchu. Sotwa udělala deset kroků, tu se strhl tak přenáramný křik, že Růžence uši zaléhaly. Ale ona zpomněla na slowa starcowa, a kráčela neohroženě dále. Čím wšak wíce k wrchu přicházela, tím wětší bylo wytí, řwání, štěkot, pískot, hřímání, ba wšecky zwuky, které na swětě jsou, se wšech stran se ozý-
