Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Konečně když se utišila, umínila sobě, že půjde sama bratry hledat. Dost ji staří služebníci zrazowali, ale ona si nedala říci, ustrojila se do špatného šatu, wzala peníze a šla.

Dlouho chodila po swětě, mnoho nesnází přetrpěla, ale na stopu swých bratrů nepřišla. Jedenkráte zabloudila w tmawém lese, a nijakým způsobem cestu nalézti nemohla. Již jí počínalo být ouzko, kterak to asi bude, až příjde noc; tu spatří chaloupku, a před ní starečka w poustewnickém oděwu. Potěšena spěchá k němu.

„Bůh tě žehnej, dcero sličná! Posaď se wedle mne, powím ti, kde bratry najdeš, a jak je wyswobodíš.” Těmi slowy wítal starec Růženku.

„A jak můžete, starečku, wědět, že swé bratry hledám?“ ptala se Růženka podiwného starce.

„Neptej se, panno, a poslechni mé rady. Twoji bratři byli také u mne, ale oni se nezachowali, jak sem jim přikázal, a proto také ptáka, wodu a jabloně nedostali, ale sami zkameněli, což se i tobě stane, jestli neuděláš, co ti řeknu.“

„Tedy oni zkameněli!“ wykřikla Růženka a zakryla si uslzenou twář.

„Ano; ale budeš-li zmužilá, můžeš je wyswobo-