Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/80

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


waly, a s hůry jakoby desaterým hlasem někdo křičel: „Nechoď sem, nechoď, já tě roztrhám!“ Růžence se wlasy hrůzou a strachem ježily, ale přece se neohlídla a šťastně až k wršku došla. Jak byla nahoře, wšecko přestalo a ona wešla do krásné zahrady; u prostřed prýštila se žiwá woda, w zlalé kleci wisel mluwící pták a nedaleko stály zlaté jabloně.

Pták w zlaté kleci dal se do křiku: „Když si mne wydobyla, wezmi si mne, naber žiwé wody, utrhni si tři wětwe ze zlatých jabloní, a pospěš odtud pryč, dokawad se zlá čarodějnice newrátí. Až přijdeš pod wrch, postříkni zkamenělé bratry žiwou wodou a oni zase obžiwnou.“

S radostí wzala Růženka ptáka, nabrala utrhla tři zlaté wětwe a pospíchala s wrchu dolů. Jak přišla dolů, postříkla zkamenělé bratry a ti w tom okamžení obžiwli. Tu bylo radosti, objímání a wyprawowání! Na to wzal každý jednu wěc a wšickni ubírali se nazpět. Přišedše do lesa, hledali chaloupku a poustewníka, ale toho tam nebylo. Žehnajíce jeho památku, šli z lesa, a dostali se šťastně až domů, kde od swých služebníků s jásáním přijati byli.

Růženka si powěsila ptáka do pokoje, a na jeho poručení wodu schowala, wětwe wšak wsadili každý