Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/68

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


nešťastném porodu dowěděla, nemohli ji ani k sobě přiwést, strachem a bolestí padala z jedné mdloby do druhé. Teprw když k ní manžel přišel a ji těšil, poněkud se upokojila. To wšak sestry nechtěly. Ony myslily, že ji dá král hned zabit.

Králowna byla zase zdráwa, ale od té doby newiděl ji nikdo weselou.

Musíme se podíwat, co se s tím nemluwnětem na řece stalo. W sousedstwí krále byl bohatý kníže; neměl ženy ani dětí, ale měl wšeho dost. Nejmileší byl mu low a zahrada, Nebyl-li w lese, byl w zahradě, kterouž měl zřízenou jako jediný ráj. Jednoho dne se prochází po té zahradě, a přijde až ke břehu řeky. Tu widí zdáli něco po wodě se houpat, čeká až se to přihoupá, a potom to wytáhne. Byl to koš a w něm noworozené dítě, S outrpností wzal je kníže a wlastní rukou do swého zámku donesl. I swolal hned ženy a dal rozkaz, aby o děťátko wšecku péči měly. Kníže byl pán welmi šlechetný a dobrý, se žádným nic neměl, a wždy jen o samotě leta tráwil. Jeho služebníci měli zlaté časy, ale oni by byli duši za pána dali, jak ho milowali. Když jim dítě odewzdal, sběhly se ženy dohromady, ta je wzala k prsu, ta wzala plátno, stříhala pleny, ta šila, ona chystala