Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/16

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


wrať nazpět; zde přebýwá obrowský pták zlatohlawec, můj pán, jestli tě ucítí, nespatříš swětla wíce.“

„Prosím wás, milá dobrá babičko, nechte mne jen tady, a někde w koutku mne ukrejte, já nemohu již ani krok dále.“

I slitowala se babička nad Čestmírem, wzala ho do jeskyně, udělala oheň a uwařila něco k požití. Čestmír, který by byl tuze rád babičku na swou stranu přiwedl, počal ledacos o swětě wyprawowat, což se babičce líbilo. Konečně wyjel s barwou wen. Když babička porozuměla, co host žádá, welice se opowážliwosti té podiwila, a chwíli se rozmýšlejíc řekla: „Já byla také jednou na tom swětě, ale již tomu tak dlouho, že to nepamatuji; než proto nejsem přece tak diwoká jako můj pán a mám outrpnost s ubohým člowěkem. Co bude mého možného, to pro tě udělám. Ale čas se blíží, kde pán přicházíwá, pojď tedy raději se mnou, ať se neopozdíš.“ Na to ho babička odwedla do jedné díry, přikryla mechem a na wrch naházela roští a chwoje. „Ani se nehýbej, až tě zawolám,“ přikázala posléz a odešla, aby pánu swému dobrou wečeři přichystala.

Najednou to na protější straně od moře nad lesem wychází jako welká záplawa, wždy blíže a blíže, až