„A proč bych se nezeptal? Což pak jsi zde z pokuty? Wždyť jsi čert, pomoz si tedy sám!“
„Kdybych wěděl jak, nebyl bych na tebe čekal. Již dwě stě let se po tom moři plawím za trest, že sem se jedenkráte swému pánu protiwil, a newím, jak bych se wykoupil.“
Čestmír nechal swého koně se pásti, sedl na loď, a čert ho wezl na druhou stranu. Z daleka widěl už Čestmír skálu, na níž pták bydlel, „Buďto tam najdu moje blaho, anebo smrt,“ prawil sám k sobě, když z loďky wystupowal.
„Ať se nezapomeneš zeptat, sice tě po druhé nepřewezu,“ přikazowal čert,
Nebezpečnou cestou bral se Čestmír nahoru, až na wrch skály kde byla jeskyně, kterou po dlouhém hledání a namáhání konečně našel. U wchodu stála stará babička.
„Jak si až sem zabloudil, zemský čerwíčku ?“ ptala se babička, když k ní Čestmír došel.
„Má zlatá babičko, zabloudil sem w těch ukrutných lesích a pustinách, noc je na krku a newím, kudy kam. Popřejte mi noclehu, sice mne drawá zwěř roztrhá.“
„Milý hochu, bojíš-li se roztrhání, tedy se raději
