Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/14

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


„Toho já také hledám, ale nemohu se doptat, kde bych ho našel“

„On se zdržuje na wysoké skále nad černým mořem, kam ještě noha lidská newstoupla. Ale kdy byste byl, pane milý, tak šťastný a k němu se dostal, poptejte se, jak by se našemu králi pomoci mohlo?“

„To wám rád udělám, jestli se k němu dostanu.“

Od toho města jel Čestmír přes hory a doly, že někdy za celý den ani člowíčka newiděl. Konečně dostal se z lesů a pustin a widěl před sebou šíré černé moře, a na moři jedinou loďku, která se na wlnách kolébala. „Snad to příwozník,“ pomyslil si Čestmír a čekal až se loď ku břehu přiblíží. Ta se pomalu přihoupala, a konečně ku břehu přirazila. Seděl w ní čert.

„A co ty, čerwíčku zemský, w této pustině pohledáwáš?“ ptal se Čestmíra.

„Já jdu za ptákem zlatohlawcem, který prý na druhé straně za mořem bydlí. Jsi ty příwozník?“

„Jsem; ale koho nechci, toho nepřewezu.“

„Když ti dobře zaplatím, snad mně to neodepřeš?“ ptal se Čestmír pln strachu, co mu asi čert odpowí.

„Za peníze nepřewážím nikoho; jestli se ale zeptáš ptáka zlatohlawce, jak dlouho zde ještě zůstati musím, přewezu tě.“