Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/13

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


„A což to nemůže žádný wyšetřit, co w studni wězí?“

„Žádný se nechce na to odwážit, proto že smrtný zápach z ní wane. Jediný pták obrowský mohl by míti wědomost, co w tom wězí.“

„Práwě toho také hledám,“ řekl Čestmír.

„I toť byste nám mohl, milý pane, to dobrodiní prokázat, a také o nehodě naší studně se poptat.“

„Jestli se k němu dostanu, milerád to udělám.“

Než Čestmír z hospody odejel, wehnalo se množstwí lidu, kterým to hospodský napowěděl, a wšickni ho žádali, aby se u ptáka zlatohlawce poptal.

Zase přijel do jednoho města, a tam byl králowský palác, celý černým suknem potažen. Zajede do hospody a ptá se, co to má znamenat? Tu mu powídají, že byl w králowské zahradě strom, který zlaté jablka nesl. Po wšecky časy, dokud byl strom zelený, byla také králowská rodina šťaslna i zdráwa; nyní prý ale najednou strom uschnul, zlaté jablka opadaly, a od té chwile jediná dcera králowa bledne a chřadne, a nikdo jí pomoci nemůže.“

„A newí se, jakým prostředkem by se strom opět zazelenal, a princezna uzdrawila?“

„Newí; jenom obrowský pták zlatohlawec má toho wědomost.“