w malé chwíli letěl ze zámku do šírého pole. Necháme hořekující Swatawu samotnu, a půjdeme za ním.
Jedním cwálem šlo to až da města, kde jeho pán bydlel, kterému s trudným srdcem swou nehodu wyprawowal.
„A kde jest takowý pták?“
„To newím, ale budu chodit tak dlouho, až ho najdu.“
„Milý hochu, těžkou sice úlohu wzal si na sebe; ale jdi jen a pokus se o swé štěstí, snad ti bude Perun milostiw.“
Druhý den obdržel Čestmír u pána schowané peníze, k nimžto mu tento několik hrstek přidal, sedl na kůň a ubíral se do swěta. Dlouho již jezdil, když se jednoho dne zastawil u města, které bylo celé černým suknem potaženo. I ptá se w hospodě, co to znamená, načež mu hospodský odpowěděl: „Měli sme zde we městě studni, w které byla uzdrawující woda. Ať byla jakákoli nemoc, kdo se té wody napil, byl uzdrawen. Nyní ale dlouhý čas woda w studni se zkalila, a kdo se jí napije, musí umřít. Lékařů žádných nemáme, proto že sme jich nepotřebowali; lid umírá a my si newíme rady.“
