Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/125

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Dewět křížů.

Mezi wesnicí Hertinou a Walešnicí w králohradeckém kraji, na Náchodském panstwí stojí w lese dewět křížů, o nichž sem následující powěst z úst jedné prastaré babičky slyšela.

Před dáwnými časy byl w Litoboři hrad, jemuž na Turině říkali. Tam byl panošem mladík, Heřman jmenem, jehož matka též w hradě bydlela. Měl w Swatoňowicích milenku, bohaté a krásné děwče, o niž se wšak ještě jeden ucházel. Děwče ale mělo Heřmana rádo, a že hodný a spráwný hoch byl, neměl otec její nic proti tomu, by si ji wzal.

Jak dostal slowo, určil se i hned swatební den (tenkráte to mohlo být třeba tu samou chwíli, an žádného dlouhého wyjednáwání ani ohlášek potřeba nebylo). Od té doby ale byl Heřman truchliwý, a ani matka ani milá se příčinu dowěděti nemohly.