„I nu, já tu zůstanu chwíli sedět. Když toho zloděje znáte, bude wám snáze jej chytit,“ řekl pán, slezl s koně a podal ho chalupníkowi.
„Ale za to wás prosím, milostpane, abyste pod klobouk nesahal, pták by mohl wylítnout a já bych se naplatil.“
Pán sedl ke klobouku a milý chalupník se wyšwihl na koníka a jel s dary domů. Chwíli seděl milostpán a čekal, ale když čas ucházel a člowěk se ještě newracel, tu se mu to znechutilo. Myslil si, že wezme ptáka s kloboukem domů, a chalupník že si může potom pro to do zámku přijíti. I pozdwihne zlehounka klobouk, strčí pod něj ruku a lap! wytáhne suchou hroudu. — Proklínaje šibala wěčně wěkůw přijde domů a nabere notného posměchu. Chalupník ale, když se k wesnici přibližowal, z daleka už na ženu křičel: „Nic se neboj, ženo! Již tě nezbiju. Našel sem ještě hloupější lidi než jsi ty.“
