Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/110

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Milerád to wšecko wyřídím, jen mi to dejte.“

Paní mu dala peníze i plátno, a on šel do nebe. Za městem si sedl u plotu, a zastrčil, peníze i plátno do nohawic. Sotwa sedlák odešel, přijel domů pán zámku; paní mu hned wyprawowala, co poslala synáčkowi.

„O ty nepředložená ženo! Kdo to jak žiw slyšel, aby spadl někdo s nebe, a kdyby spadl, aby se tam zase dostal? Chytrá šelma tě ošidila.“

Paní powídala, jak ten člowěk wypadal, a pán sedna na kůň, uháněl za ním.

Chalupník seděl ještě na tom samém místě; když widěl pána přijíždět, přikryl suchou hroudu swým ukrutánským kloboukem,

„Prosím wás, tatíku, newiděl ste jíti kolem nějakého člowěka s uzlíkem?“ tázal se pán.

„Ba widěl, utíkal tamhle k lesu, co mohl. Byl to zahraničák; to jsou šelmy. Což pak udělal, milostpane?“

Milostpán se mu se wším swěřil.

„I toť je proklatá šelma, takowou paní ošálit! Ale wy ste celý uhnaný. Hleďte, já bych se sám za ním pustil, jen kdyby mně někdo tady poseděl. Mám tu wzácného ptáka pod kloboukem, nesu ho jednomu pánu darem do města a bojím se, aby mi neulítl.“