Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/109

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


peníz přinesla. Ale pomalu se mu to w hlawě rozleželo, a on prawil k ní: „Teď nebudeš bita; půjdu do swěta, a nenajdu-li wětšího blázna než ty jsi, pak tě teprw zbiju.“

Šel tedy do swěta. Jednoho dne přijde do města, postawí se před zámek, z jehož oken se paní díwala, začne skákat, a ruce i hlawu k nebi zdwihat. Paní se chwilku na něho díwá, ale potom pošle sloužícího, aby se zeptal, co ten člowěk dělá?

„No, co dělám, chci do nebe. Já sem se tam s jedním kamarádem pral, a on mne srazil dolů. Teď nemohu najít díru do nebe.“

Sloužící běžel zpátky, a od slowa k slowu paní wše wyřídil.

Paní si hned pro chalupníka poslala.

„Tys byl w nebi?“ ptala se ho, když k ní přišel.

„Owšem že byl, a zase tam půjdu,“ odpowěděl chalupník,

„Neznáš tam mého synáčka?“

„A což bych ho neznal, on tam sedí na peci.“

„I Bože, na peci? Nebyl bys tak dobrý, abys mu wzal s sebou tu těch tři sta zlatých, a na šest tenkých košil, a řekl mu, že tam brzy přijdu, ať si nestýská, a žádnou nouzi netrpí?“