Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/112

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
112


Chytrá horákyně.

Byli dwa bratři. Jeden z nich byl bohatý statkář, neměl žádných dětí a byl tuze lakomý. Druhý, chudý chalupník, měl jedinou dceru a byl příliš dobrý. Když šlo děwčeti na dwanáctý rok, dal ji k bratru za husopasku. Dwě léta sloužila za strawu, po dwou letech sesílila a nastoupila za děwku.

„Služ jen, Manko (Marie), sprawedliwě,“ řekl jí strýc, „až wystoupíš, dám ti místo mzdy jalowici. Práwě mám čtyrnedělní tele, to dochowám, a tobě to bude jistě milejší, než peníze.“

„To wíte,“ odpověděla Manka, a od té chwíle byla do práce jako oheň, a krejcaru strýci neumařila. Ale strýc byl šelma. Manka sloužila tři leta sprawedliwě a bez reptání, otec ale churawěl a stárnul, a ona musela domů. Žádala tedy jalowici, z které už byla hodná kráwa. Tu obrátil milý stryc kolečka, řka: