Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/105

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Lucifer, aspoň bys mohla být kněžnou, ale jeho šwagrowou, to nestojí za to.“

Angelina raději odešla, by neslyšela bohapráznou rozpráwku swých sester. Byly to tak prostopášné díwky, že jim nebylo daleko široko roweň. Druhý den ráno přišel Petr do zámku; když ho starší sestry widěly, byly rády, že k sňatku nepřiwolily, ale Angelina náhle omdlela, a když ji přiwedli k sobě, byla bílá a studená jako z mramoru. Kníže ji wedl sám k ženichowi, který si lehce pomyslil, proč se newěsta tak třese a bledne, i řekl příwětiwým hlasem: „Mohu wěřit, krásná kněžno, že se wám nelíbím, ale nebojte se mne, wšak já budu hezčí, a milowat wás budu, jako oko w hlawě.“

Angelina poslouchala ráda jeho příjemný hlas, ale když se na něho podíwat musela, bylo jí, jakby po ní smrt sahala. Petr to dobře pozorowal, a proto se také dlouho nezdržel, dal otci peníze, mnoho-li jich žádal, umluwil s ním, že bude za osm dní swatba, a pak odkwapil. Ze zámku pospíchal do lesíka a wolal co hrdla měl na čerta, „Ten ho sotwa zaslechl, již stál u něho, „Co žádáš, šwagře?“ plal se.

„Abysi mne udělal, jakým sem byl dříwe; cobych