z toho měl, že si mi pomohl ke knížecí newěstě, když by nemohla na mne pohledět?“
„Pojď se mnou, šwagříčku, za chwíli budeš jako wýlupek.“
Chutě se Petr čerta chopil, a ten ho odnesl, Bůh sám wí, do které země, a postawil ho u malé studánky. „W té studánce se umej, a budeš hezčí než si byl kdykoliw před tím. Petr skočil do ní celý, a wylezl krásný jako panna. „Šwagříčku, za ty peníze ti tak neděkuji, jako že si mne tak hezkého udělal. Teď mne bude mít Línka ráda. Samou blažeností padl čertu okolo krku, a oba letěli do welkého města, kde si Petr nakoupil krásného šatstwa, kočárů, koní, najal sloužících, a jako nějaký princ k newěstě se wrátil.
Bylo to den před swatbou; newěsta chodila po pokoji jako stín, a se strachem pokukowala, jest-li ženich nejede. Sestry byly z okna wyloženy, mluwily bezbožné řeči, a čekaly až wěno přiweze. Tu jede celá řada wozů, koňů a lidstwa, w čele ale překrásný kočár, w němž sedí skwostně přistrojený mladík. Wyskočí z wozů, běží nahoru, a když wejde do pokoje, wezme Angelinu za ruku, a prosí za odpuštění, že ji tak dlouho trápil, a w té příliš ošklivé postawě
