Kníže se zamyslil, konečně ale se zeptal kterou by chtěl?
„Kterou koliw,“ odpowěděl Petr, a slíbil, že se přijde na newěstu podíwat,
Kníže byl chytrý, neřekl dcerám ani slowa, že peníze dostal a když se ptaly, jaká to obluda ten čertůw šwagr a dal-li mu peníze, odpowěděl jim takto:
„Chcete-li zem udržet, a mne šťastného učinit, musí jedna z wás jeho ženou být, jinak peníze nedostanem. Není sice tak oškliwý, a kdyby si wlasy a nehty ostřihal, a trochu se umyl, byl by i hezký. Nedobudem-li peněz, tak mne wojsko opustí, a lid se zbouří.“
Starší dwě kněžny se zakohoutily, ústa ohrnuly a pyšně prohodily: „Z nás dwou, otče, si žádná takowou obludu newezme. My jsme knížecí dcery a nezahodíme se, kdyby i celá zem pojít měla.“
„A co počnu?“
„Otče! když w tom twoje blaho a blaho celé země záleží, já se obětuji, a Bůh mi síly popřeje.“ Tak řekla lichým hlasem s bledou twáří Angelina, nejmladší dcera,
„Mé dobré dítě!“ prawil kníže a s pláčem políbil dceru swou. Sestry se jí wysmály, a uštěpačnými slowy srdce její rozrýwaly, „kdy to byl přece
