ský slíbil wšecko, a také to držel, od té doby byl hodným člowěkem, a Jiříkowi prawým otcem.
Brzy se dowěděl také kníže o Petrowi, že rozdáwá samé dukáty. I zkázal mu, aby k němu přišel, ale Petr ho pozwal k sobě, a ptal se hospodského, co je za člowěka.
„I což, náš kníže by nebyl nejhorší, ale má dwě dcery po nebožce prwní paní, ty rozhazují hrůzu peněz, a chce-li jim wyhowět, musí lid utiskowat, proto že je tuze zadlužen. Druhá paní také již umřela, a zanechala dceru Angelinu, to je holka, nic jináče než jako anděl, tak libná, tak hodná, že by člowěk pro ni do ohně skočil. Té aby se do smrti dobře wedlo, ale ty dwě kdyby chtěl čert wzít.“ Tak řekl hospodský, ale honem se plácl přes hubu, neboť zapomněl že u něho stojí.
„Nic si z toho nedělej, wždyť já sám čert nejsem, ale jeho šwagr.“ Hospodský si ale myslil, že to je skoro jedno.
Když kníže přijel, lekl se, wida oškliwého Petra, přece s ním ale jednal jako s nejwětším pánem, zwal ho k sobě do zámku, a konečně ho prosil o nějaké peníze. Petr řekl knížeti že mu dá peněz, co bude chtít, swolí-li, aby si jednu z jeho dcer wybral.
