Jiřík skákal po sednici, a wyběhna wen, wšem lidem to ukazowal. Hospodský a hospodyně a ještě mnoho jiných, když to spatřili a od Jiříka slyšeli, jak s ním čert mluwil, a že nemá ohniwý jazyk ani rohy, ulakomili se, dodali si smělosti a šli k čertu o peníze prosit. Ale Petr se k tomu neměl. Zůstal w hospodě přes noc. Sotwa usnul, popadl ho někdo za ruku, a když prokoukl, poznal čerta, býwalého pána. „Wstaň a jdi do srubu, hospodský chce zabíti sirotka skrze ty peníze.“
Petr wyskočil, otewřel dwéře, a wletěl do srubu, práwě když chtěl hospodský do hocha nůž wrazit. Jak se ale ulekl, když widěl Petra před sebou stát.
„Ty hříšníku!“ křičel tento, „připraw se, půjdeš se mnou do pekla, kde se we žhawém oleji wařit budeš.“
Hospodský omdlel, a Petr ho odwlékl do sednice; když přišel k sobě, klekl před Petrem, a pro wšecko na swětě ho prosil, aby mu to odpustil, že se polepší.
Petr ale řekl: „Od té chwíle musíš Jiříka jako wlatního syna chowat; dej ho učit a dobře s ním nakládej. Pak-li tak neučiníš, tu chwíli tě do pekla odnesu, neboť znám twoje myšlénky a w okamžení se octnu u tebe, kdybych byl jakkoliw daleko.“ Hospod-
