stawěly se jí do očí jako andělé, by se jim také trochu sláwy dostalo. Blažený kníže wystrojil skwostnou swatbu, na níž se newěsta co nejjasnější hwězda třpytila. Když byli mladí manželé sami, swěřila Popelka swému choti tajemstwí welkého bohatstwí, a prosila ho, by tam s ní dojel. Uposlechna princ podiwil se kráse a nádhernosti těch podzemních síní. Na to si wzali, co jen oba nabrat mohli, tak že naložili na wůz desetkrát tolik, co celá zem stála. To udělali třikráte.
Kasala a Adlina, které teď neustále okolo kněžny byly, newěděly posud, jak k tomu sestra přišla. Přičiňowaly se tedy wšemožně, aby se toho dopátraly.
Kněžna, učiněná to dobrota, myslíc, že ta jejich upřímnost je oprawdiwá, také jim to jednou swěřila. Od té chwíle neměly w městě žádného stání, a záhy do swého zámku se odebraly. Bylo jim jen o to, by se též do tajného pokladu podíwaly. Když tedy domů přijely, byla prwní jejich práce, dwířka we sklepě hledati; a poštěstilo se jim, že je našly. Že wšak klíček neměly, musely dwéře mocí otewřít. Jak tu tolik bohatstwí widěly, zůstaly jako omámeny, a začaly do zástěr, do kapes, a kam jen která mohla, stříbro, zlato a drahé kameny bráti. Když měly
