pravovati budu [21. 1]jméno tvé bratřím svým: uprostřed shromáždění chváliti tě budu. 24 Kteří se bojíte Pána chvalte jej: [21. 2]všecko símě Jakobovo oslavůjte jej. 25 Boj se ho všecko símě Izraelovo: nebť jest nezhrzel, ani opovrhl prosby chudého. Aniž odvrátil tváři své ode mne: a když sem volal k němu vyslyšel mne. 26 U tebe jest chvála má [21. 3]v církvi veliké: sliby své vyplním před tváři bojících se jeho. 27 Jísti budou chudí, a nasycení budou: a chváliti budou Pána kteříž hledají ho; živa budou srdce jejich na věky věků. 28 Rozpomenou se a obrátí se k Pánu všecky končiny země. A klaněti se budou před obličejem jeho všecky čeledí národů. 29 Nebo Pánovo jest království: a onť panovati bude nad národy. 30 Jedli a klaněli se všickni tuční země: před obličejem jeho padnou všickni, kteříž [21. 4]sstupují do země. 31 A duše má jemu živa bude: a símě mé sloužiti bude jemu. 32 Zvěstován bude Pánu národ budoucí: a zvěstují nebesa spravedlnost jeho lidu kterýž narozen bude, kterýž učinil Pán.
Vidouce jak Kristus veliká pohanění od lidí snášel, nemáme žádati abychom u nich v vážnosti byli.
Viz o člověče! kterak se pro tebe ponížil Kristus, jehož tuto David takto mluvícího uvádí v verši 7. a 8. Já pak jsem červ, a ne člověk; pohanění lidí, a opovržení obce. Všickni vidouce mne posmívali se mi: mluvili ústy, a pohybovali hlavou.
To jest, jak zde mluví kardinál Bellarmín: [21. 5]V takovém stavu jsem nynějšího času (ukřižování), [21. 6]že netoliko menším se zdám nežli anjelé, ale také nežli lidé; totiž [21. 7]nejposlednější z mužů,
jak pravil Izaiáš, a snížen pode všecky lidí, poněvádž mi i Barrabáš i lotři představeni sou. A protož tak opovrzeným učiněn sem, že se raděj červem nežli člověkem zdám býti, a pohanění lidí, za něhož totižto lidé, jako za ohavného člověka se stydí: což se přihodilo když sám Petr zapřisáhl se, že nezná člověka toho: a opovržení obce, to jest kterýmžto také ti nejchatrnější lidé pohrdli, že pravili: [21. 8]ne toho, nýbrž Barrabáše.
Všickni vidouce mne, posmívali se mi;
[21. 9]to jest, kteří mne v tom stavu viděli, všickni se mi posmívali, urození, neurození, kněží, leikové, žídé, i pohané. Tak pohaněn a snížen byl pro tebe Kristus, a ty nechceš nejmenšího pohanění pro něho snášeti, nechceš pokorným býti, nýbrž žádáš, aby tě všickni v vážnosti měli.
- ↑ o jménu tvém
- ↑ všecka rodino Izraelova
- ↑ shromáždění
- ↑ stupujicí do prachu
- ↑ Belarm. hic.
- ↑ Žalm. 8. 6.
- ↑ Izai. 53. 3.
- ↑ Jan 18. 40.
- ↑ Žalm. 21. 8.
Žalm XXII.
Prorok díky činí Bohu za všecka od něho přijatá dobrodiní. Přirovnává Boha k věrnému pastýři, který jej jako ovci svou pase; a k štědrému hospodáři, jenž jemu jakožto hostu dobrý oběd připravuje.
1 Žalm Davidu.
[22. 1]Pán zpravuje mne, a ničehož mi se nedostávati nebude: 2 na místě pastvy, tamť jest mne [22. 2]postavil. Nad vodou občerstvení [22. 3]vychoval mne: 3 Duši mou obrátil. Provedl mne po cestách spravedlnosti, pro jméno své. 4 Neb i byť bych chodil u prostřed stínu smrti, nebudu se báti zlých věcí: nebo ty se mnou jsi [22. 4]metla tvá i hůl tvá, tať sou mne potěšila. 5 Připravil si před obličejem mým stůl, proti těm, kteříž [22. 5]ssužují mne. [22. 6]Omastil si v oleji hlavu mou: a kalich můj opojující jak znamenitý jest. 6 A milosrdenství tvé následovati mne bude po všecky dni života mého. A abych přebýval v domě Páně [22. 7] na dlouhost dnův.
