[18. 1]žeť se zalíbí: a rozjímání srdce mého před obličejemtvým vždycky. Pane spomocniče můj, a vykupiteli můj.
Více toužiti máme po ostřihání přikázaní Božích, nežli po zlatu a drahých kameních.
Když byl obšírně vychváloval David přikázaní Boží, a ostříhání jich, a přednesl, co by to dobrého člověku přinášelo, dokládá v verši 11. žádostivější nad zlato i kámen drahý, a sladší nad med a stred.
Po zlatu každý touží, a a by je sobě zejskal, nehrozí se jakkoli těžké práce, žádného nebezpečenství, jen když má jistou náději, že ho zejská. Jestli tedy přikázaní Boží dražší jsou nežli zlato, ano nežli kámen drahý, byť zachování jich těžké se nám zdálo, nemáme se proto od něho dáti odstrašiti tou těžkostí a prácí, která se při tom nachází, a obvzláštně poněvádž tu těžkost oslazuje nám samé ostříhání jich, an jsou sladší nad med a stred. Ale vykřiknouti tuto musím s kardinálem Bellarminem. [18. 2]Jak velice vzdálená jest tato pravda od smyslů tělesných lidí! koliký jest z nich, jenž by pro špatný zisk, aneb chatrnou rozkoš nepohrdal všemi přikázaními Božími? A však ta tu nejpravdivější věc jest, že užitečnější a veselejší věc jest ostříchání Zákona nade všecky poklady, a všelikou rozkoš.
Až potud on: a jistě nevěstka aby groš zejskala, zruší šesté přikázaní, tež cizoložník aby na kratičký čas užil tělesné mrzké rozkoše. Tak málo sobě lidí váží přikázaní Božích, an by skrze ně nebe a vše věcné dobré zejskati mohli.
Žalm XIX.
Žalm tento jest modlitba Davidova, aneb lepeji lidu jeho za krále, když do pole proti svým nepřátelům vytáhl (někteří smejšlejí proti Amonitským a Syrským národum) kteří od Davida až na hlavu jsou poražení, s rozkotáním jejich vojenských vožů. jak se čte v knize Král. v kap. 10. a I. Paralip. v 19. kap.
1 Ku konci žalm Davidu.
2 VYslyšiž tě Pán v den ssoužení: chraniž tebe jméno Bohá Jákobova. 3 Sešliž tobě pomoc z svatyně: a z Sionu braniž tebe. 4 [19. 1]Pomníž na všelikou obět tvou: a [19. 2]zápalná obět tvá ať jest tučná. 5 Dejž tobě podle srdce tvého a všelikou radu tvou potvrď. 6 Veseliti se budeme v spasení tvém: a ve jménu Boha našeho zvelebení budeme. 7 Naplníž Pán všecky prosby tvé: nyní sem poznal, že spasena učinil Pán [19. 3]pomazaného sveho. Vyslyšíť ho z nebe svatého sveho: v mocnostech spasení pravice jeho. 8 Tito v vozích a tito v koních, my pak ve jménu Pána Boha našeho vzývati budeme. 9 Oni [19. 4]svázaní sou, a padli: my pak vstali sme a pozdvížení sme. 10 Pane spasená učiň krále: a vyslyš nás v den, v který vzývati budeme tebe.
Žalm XX.
Díků činění Davidovo za ono slavné vítězství, které jemu Bůh propůjčiti ráčil proti Amonitským a Syrským. Někteří vztahují ten žalm na Mesiáše, jemužto velmi pěkně se přivlastňuje.
1 Ku konci, Žalm Davidu.
2 PAne v síle tvé radovati se bude král: a nad spasením tvým [20. 1]plesati bude náramně. 3 Žádost srdce jeho dal si jemu: a [20. 2]vůli rtuv jeho neodepřel si mu. 4 Neb si předešel jej v požehnáních sladkosti: postavil si na hlavě jeho korunu z kamene drahého. 5 Života žádal od tebe: a dal si mu prodlení dnů na věky, a na věky věků. 6 Veliká jest sláva jeho v spasení tvém: [20. 3]slávu a velikou
