Až dokavád Pane zapomínáš mne dokonce? až dokud odvracuješ tvář svou ode mne? 2 Dokudž [12. 1]skládati budu rady v duši mé, bolest v srdci svém přes den? 3 Až dokavád vyvýšovati se bude nepřítel můj nade mnou? 4 Vzhledni a vyslyš mne Pane Bože můj. Osvěť oči mé, abych nikda neusnul v smrti: 5 aby někdy neřekl nepřítel můj: Svítězil sem nad ním. Kteří mne ssužují, plesati budou, budu-li hnut: 6 Já pak v milosrdenství tvém sem doufal. Plesati bude srdce mé v spasení tvém: zpívati budu Pánu, který mne dobré věci udělil: a prozpěvovati budu jméno Pána nejvýššího.
- ↑ položím
Žalm XIII.
Stěžuje sobě na bezbožné lidí svého věku: těší se lepšími časy v příští Mesiáše, po jehožto přitomnosti srdečně touží.
1 Ku konci Žalm Davidu
ŘEkl nemoudrý v srdci svém: není Boha Porušení sou, a ohavní učinění sou v [13. 1]snážnostech svých: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. 2 Pán z nebe vyhledl na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný, neb hledající Boha. 3 Všickni uchýlili se, spolu neužiteční učinění sou: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. Hrob otevřený jest hrdlo jejich: jazyky svými lstivě činili, jed litých haduv pod rty jejich. Jejichžto ústa zlořečeni a hořkosti plná sou: rychlé nohy jejich k vyliti krve. Sevření a neštěstí na cestách jejich, a cesty pokoje nepoznali: není bázně Boží před očima jejich 4 Zdaliž nepoznají všickni, kteříž páchají nepravost, kteří zžírají lid můj jako pokrm chleba? 5 Pána nevzývali, tam se třásli bázní, kde nebyla bázeň 6 Neb Pán v národu spravedlivém jest, radu chuého zahanbili ste: nebo Pán náděje jeho jest. 7 Kdo dá z Sionu spasení Izraelovi? když odvrátí Pán [13. 2]zajetí lidu svého, plesati bude Jákob, a veseliti se bude Izrael.
Řekl nemoudrý v srdci svém: Neníť Boha.Znamenej však tuto, kdo to pravil; ne nejaký moudrý člověk, nýbrž nemoudrý a nerozumný, a jakž poznamenal sv. Augustín na to místo, neřekl to ústy, nýbrž myslil toliko v srdci svém. Slova jeho sou tato: [13. 3]
Neb ani sami bezbožní a ohavní někteří mudrci, kteříž převácené věci o Bohu smejšlejí, nesměli říci (rozuměj slovy a jazykem) Neníť Boha. A protož řekl v srdci svém. Nebo žádný toho nesmí říci, byť pak o tom směl mysliti.Obává se jeden každý takový, aby všichni, kteří by to z úst jeho propověděné slyšeli, vůbec ho za blázna nevyhlásili, kdyby věc tak rozumu se protivicí směl mluviti. Nicméně, ačkoli i těch málo se nachází, kteří by v srdci myslili, že není Boha, velmi však mnozí jsou, kteří tak živí jsou, jako by Boha nebylo. Málo jest neznabohů, ale mnoho těch, kteří jako neznabohové živí jsou. Pěkně zase o tom týž sv. Augustín. [13. 4]
Málo takových lidí jest, ješto by pravili v srdci svém: neníť Boha. Ale však v jiném smyslu nachází se v mnohých, o čemž sme smejšleli, že by se při málo kterým nacházelo.Ať se postaví zde ti, ješto zlé živí jsou; popatřme na skutky nešlechetníků a hříšných lidí, jichžto veliké množství jest, kteříž každodenně hoví hříchum svým, kteří již z obyčeje hřeší, tak že již ani se více za hříchy nestydí. Což o takových me-
