mínej se nad chudými. 13 Proč popouzel bezbožník Boha? nebo řekl v srdci svém: Nebueť vyhledávati. 14 Vidíš, nebo ty práci a bolest [10H. 1]spatřuješ: abys je odevzdal v ruce své. Tobě [10H. 2]pozůstaven jest chudý: syrotů ty spomocníkem budeš. 15 Potři rámě hříšníka i zostného: vyhledáván bude hřích jeho, a nebude nalezen. 16 Pán kralovati bude na věky, a na věky věkův: vyhynete národové z země jeho. 17 Žádost chudých vyslyšel jest Pán, připravení srdce jejich slyšelo ucho tvé. 18 Souditi wirotků a sníženému, aby nepřičinil více veličiti se člověk na zemi.
Žalm X.
Když od Saule honěn byl David a jemu přátelé utíkání radili; nepřátelé pak na zlé to vykládali; prohlašuje se, že on své outočiště, a náději, v samém Bohu skládá.
1 Ku konci, Žalm Davidu.
2 V Pána doufám: kterakž říkáte duši mé: Přestěhůj se na horu jako vrabec? 3 Nebo hle hříšníci natáhli lučiště, připravili střely své v toulu, aby stříleli v temnosti upřímé srdcem. 4 [10. 1]Nebo které věci si ty dokonal, zkazili: spravedlivý pak co jest učinil? 5 Pán v chrámě svatém svém, Pán v nebi stolice jeho. Oči jeho na chudého vzhledají: víčka jeho táží se synů lidských. 6 Pán táže se spravedlivého i bezbožného: kdo pak miluje nepravost, nenávidí duše své. 7 Dštíti bude na hříšníky osidla: oheň, a síra, a duch [10. 2]bouře částka kalicha jejich. 8 Nebo spravedlivý Pán, a spravedlnost miloval: pravost viděl obličej jeho.
Žalm XI.
David byv od Doega, a od obyvateluv Zif prozrazený, volá o pomoc a zastání k Bohu. Stěžuje sobě velmi na nevěrnost, a ošemetnost, za jeho času, vzláště při dvoru krále Saule panující, a učí: že v samém Bohu, ne pak v lidech ošemetných sobě zakládati máme.
1 Ku konci o osmi strunách, Žalm Davidu.
2 SPasena mne učiň Pane, neb se nedostává svatého: nebo zmenšený sou pravdy od synů [11. 1]lidských. 3 Marné věci mluvili jeden každý k bližnímu svému: rty lstivé v srdci a srdcem mluvili sou. 4 [11. 2]Rozptýliž Pán všeliké rty lstivé, a jazyk velikomluvný. 5 Kteříž pravili: Jazyk náš zvelebíme: rty naše od nás jsou, kdo jest Pánem naším? 6 Pro bídu nuzných, a lkání chudých, nyníť povstaneu, dí Pán. Postavím v spasení: doufanlivě činiti budu v něm. 7 [11. 3][11. 4]Řeči Páně, řeči čisté: stříbro ohněm zkušené, oddělené od země číštěné sedmnásobně. 8 Ty Pane zachováš nás: a ostříhati budeš nás od pokolení tohoto na věky. 9 [11. 5]V okolku bezbožní chodí: podle vyvýšenosti své rozmnožil si syny lidské.
Žalm XII.
Žádá za vysvobození z svého protivenství, a připovídá, že Božskou dobrotu s písněmi bude vychvalovati.
1 Ku konci Žalm Davidu.
