13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano [1] i krále pro ně trestal, řka:
15 Nedotýkejte [2] se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku [3] hůl chleba polámal,
17 Poslal [4] před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 Jehož [5] nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Poslav [6] král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Ustanovil [7] ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Potom [8] všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl [9] v zemi Chamově.
24 Kdež [10] rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Změnil mysl těchto, [11] aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Poslal [12] tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Obrátil [13] vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Řekl, [14] i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Dal [15] místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Řekl, [16] i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Nadto [17] pobil všecko prvorozené v zemi jejich, [18] počátek všeliké síly jejich.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, [19] aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Roztáhl [20] oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Otevřel 2 Mojž.17,6. 4 Mojž.20,11. skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Nebo [21] pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 A dal jim [22] země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
- ↑ 1 Mojž.12,17;20,3.
- ↑ 1 Par.16,22.
- ↑ 3Mojž.26,26.
- ↑ 1 Mojž.37,28.
- ↑ 1 Mojž.39,20.
- ↑ 1 Mojž.41,14.
- ↑ 1 Mojž.41,40 násl.
- ↑ 1 Mojž.46,6.
- ↑ Žalm.78,51.
- ↑ 2 Mojž.1,12.
- ↑ 2 Mojž.1,8.16.
- ↑ 2 Mojž.10,22.
- ↑ 2 Mojž.7,20.
- ↑ 2 Mojž.8,24.
- ↑ 2 Mojž.9,23
- ↑ 2 Mojž.10,4.14.
- ↑ 2 Mojž.12,29.
- ↑ Žalm.78,51.
- ↑ 2 Mojž.12,35.36.
- ↑ 2 Mojž.13,21.
- ↑ 1 Mojž.22,16.
- ↑ Joz.1,1.3.4.
Žalm CVI.
V žalmu tomto pobožní napomínají se k chválení Boha, 4. a za vysvobození prosí. 6. Potom hříchy vlastní i předků svých vyznávajíce, a trestání i vysvobození z něho připomínajíce, 47. žádost svou obnovují, 48. a dobrožečením vše zavírají.
1 Halelujah. Oslavujte [1] Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Pamatuj [2] na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Zhřešili jsme [3] i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli [4] při moři, při moři Rudém.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Nebo [5] přimluvil moři Rudému, a vy-
