5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Meze [1] jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kterýž vypouštíš [2] potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Kterýž [3] svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Dáváš, aby [4] rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 A víno, [5] jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná [6] západ svůj.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Když slunce vychází, [7] zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Všecko [8] to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Zpívati [9] budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ó by [10] hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
- ↑ 1 Mojž.1,9. Job 38,11.
- ↑ Žalm.74,15.
- ↑ Žalm.65,11.
- ↑ Žalm.147,8.
- ↑ Soud.9,13.
- ↑ 1 Mojž.1,14.
- ↑ Job 37,7.
- ↑ Žalm.145,15.
- ↑ Žalm.63,5.
- ↑ Žalm.7,10.
Žalm CV.
David ponouká církve k slavení Boha, 7. jakž pro smlouvu milostivou, tak pro dobrodiní jí prokázaná, počna od smlouvy s Abrahamem učiněné, kteráž pořádně připomínaje, 42. učí, že samé Boží dobrotě přičítána i vděčně užívána býti mají.
1 Oslavujte [1] Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte [2] o všech divných skutcích jeho.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel [3] se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Hledejte Hospodina a síly [4] jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Pamatuje [5] věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 Kteréž [6] upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
