14 Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.
Žalm LXXXVI.
1 Modlitba Davidova.
Nakloň, [1] Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem [2] chudý a nuzný.
2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.
5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.
7 V den [3] ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.
8 Neníť žádného [4] tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
11 Vyuč [5] mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.
12 I budu tě [6] oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,
13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls [7] duši mou z jámy nejhlubší.
14 Ó Bože, povstaliť [8] jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.
15 Ale ty Pane, Bože silný, [9] lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,
16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej [10] syna děvky své.
17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
- ↑ Žalm.88,3.
- ↑ Žalm.40,18.
- ↑ Žalm.50,15.
- ↑ 2 Mojž.15,11. Žalm.71,19
- ↑ Žalm.139,24.
- ↑ Žalm.9,2.
- ↑ Žalm.30,4.
- ↑ Žalm.54,5.
- ↑ 2 Mojž.34,6.
- ↑ Žalm.116,16.
Žalm LXXXVII.
Prorok slávu i blahoslavenství církve Boží předkládá, 4. a o rozšíření jí skrze uvedení do ní pohanů předpovídá.
1 Synům Chóre, žalm a píseň.
Základ svůj na horách svatých.
2 Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy.
3 Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah.
4 Připomínati budu Egypt [1] a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil.
5 An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej.
6 Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah.
7 Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého.
- ↑ Žalm.89,11. Izai.30,7.
Žalm LXXXVIII.
Prorok předkládaje své rozličné a veliké těžkosti, tužebně před Bohem naříká, 11. a pro jeho slávu při životu zachování, i ze všech těžkostí vyproštění sobě žádá.
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana [1] Ezrachitského. 2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 3 Vstupiž před [2] oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 4 Neboť jest [3] naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším [4] vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 11 Zdali před [5] mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
