12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a [1] tvář svou skrýváš přede mnou? 16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 18 Obkličují [2] mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. 19 Vzdálil jsi [3] ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Žalm LXXXIX.
Prorok z milosrdenství otcům předešlým v slibích i v skutcích prokázaného Boha slaví, 29. a na přítomný bídný způsob lidu Božího naříkaje, 47. za spomožení pokorně se modlí, 53 a díků činěním vše zavírá.
1 Vyučující, složený od Etana [1] Ezrachitského. 2 O milosrdenstvích [2] Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4 Učinil jsem [3] smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5 Že až na věky [4] utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6 Protož oslavují [5] nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10 Ty panuješ [6] nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým [7] rozptýlil jsi nepřátely své. 12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek [8] i plnost jeho ty jsi založil. 13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15 Spravedlnost [9] a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem [10] Davida služebníka svého, olejem [11] svým svatým pomazal jsem ho. 22 A protož budeť s ním stále [12] ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26 A vložím na [13] moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27 On volaje ke mně, [14] dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28 Já také [15] za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30 Učiním i to, aby na [16] věky trvalo símě jeho, a [17] trůn jeho jako dnové nebes.
