patř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
16 Vinici tu, kterouž [1] štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.
17 Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.
18 Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,
19 A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.
20 Hospodine Bože zástupů, [2] navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
Žalm LXXXI.
Církev k oslavování Boha se ponoukaje, 7. řeč samého Boha (o dobrodiních jím činěných a neposlušenství jejich, až i o tom, co by jim byl učinil, kdyby ho byli poslouchali, ) k nim mluvenou připomíná.
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.
2 Plésejte [1] Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, [2] zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
9 Řeklť jsem: Slyš, [3] lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
11 Já jsem [4] Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři [5] jen ústa svá, a naplnímť je.
12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
13 A protož [6] pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
15 Tudíž bych já byl [7] nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
17 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
- ↑ Žalm.46,2.
- ↑ 2 Mojž.17,6.7. 4 Mojž.20,13.
- ↑ Žalm.50,7.
- ↑ 2 Mojž.20,2.
- ↑ Přísl.31,8.9.
- ↑ Skutk.14,16. Řím.1,24.
- ↑ Ozeáš.7,13.
Žalm LXXXII.
V žalmu tomoto Bůh soudce a správce světa 2. tresce, 3. napomíná, 5. nad nimi naříká, 6. a smrtí jim hrozí; 8. při konci pak prorok za obnovení správy světa se modlí.
1 Žalm Azafův.
Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
2 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a [1] osoby nešlechetných přijímati? Sélah.
3 Zastávejte [2] bídného a sirotka, utištěného [3] a chudého spravedliva vyhlašujte.
4 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
5 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
6 Řeklť jsem já byl: Bohové [4] jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
7 A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
8 Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty [5] dědičně vládneš všemi národy.
Žalm LXXXIII.
Bezbožná usilování nepřátel proti lidu Božímu předsevzatá prorok připomenuv, 10. pomsty 17. pro rozšíření Boží slávy jim žádá.
1 Píseň a žalm Azafův.
2 Bože, [1] neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
3 Nebo aj, [2] nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
4 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
5 Říkajíce: [3] Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
6 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
