65 Potom pak [1] procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. 66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. 67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. 70 A vyvolil [2] Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. 71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby [3] pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. 72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
Žalm LXXIX.
Na veliké své těžkosti nepřátl církev tužebně před Bohem naříká, 6. vedlé toho, aby nepřátely jejich ztrestal, jim pak hříchy odpustil, poníženě prosíce, 13. vděčnost společnou osvědčují.
1 Žalm Azafovi.
Ó Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.
3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
4 Vydáni [1] jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
5 Až [2] dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?
6 Vylí [3] hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.
9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; [4] vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.
10 Proč mají říkati [5] pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.
11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.
12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za [6] pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.
13 My pak, lid [7] tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.
- ↑ Žalm.44,14;89,42.
- ↑ Žalm 77,8;85,6.
- ↑ Jer.10,25.
- ↑ Žalm.39,9.
- ↑ Žalm.42,4. Joel.2,17.
- ↑ Žalm.89,52.
- ↑ Žalm.100,3.
Žalm LXXX.
Církev Boží v zajetí za vysvobození modlí se Bohu. 5. těžkosti své vyčítá, 9. předešlá Boží dobrodiní, 13. i přítomný způsob svůj ukazuje, a vždy milosti i ochrany žádá.
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. 2 Ó pastýři [1] Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš [2] nad cherubíny, ó zastkvějž se. 3 Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. 4 Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. 5 Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého? 6 Nakrmil jsi je [3] chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou. 7 Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili. 8 Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám [4] svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. 9 Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. 10 Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil. 11 Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové. 12 Vypustil ratolesti své až k moři, a až [5] do řeky rozvody své. 13 I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby [6] každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl? 14 Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji. 15 Ó Bože zástupů, obrať se již, po-
