21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, 23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, 24 A dštil na ně [1] mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. 26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. 27 I dštil na ně [2] masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. 28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. 29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. 30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, 31 A [3] v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. 32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. 33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, 35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: 36 (Ačkoli mu s [4] pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), 38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. 39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. 41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a [5] svatému Izraelskému cíle vyměřovali. 42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 44 Když [6] obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 45 Dopustil [7] na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 46 A dal [8] chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 47 Stloukl [9] krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. 49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. 50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 51 A pobil [10] všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. 52 Ale lid [11] svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 53 Vodil [12] je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, 54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž [13] dobyla pravice jeho. 55 Vyhnav [14] před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví [15] jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. 57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné [16] lučiště. 58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. 59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. 62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. 63 Mládence jeho [17] sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. 64 Kněží [18] jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
