jich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine. 8 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí, 9 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako [1] nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce. 10 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou. 11 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, [2] nohy své umyje ve krvi bezbožníka. 12 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce [3] na zemi.
Žalm LIX.
David od náhončí Saulových jsa obskočen, sobě vysvobození, 6. jim pak setření, 14. pro Boží slávu žádá.
1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal [1] Saul, aby střehouc domu, zabili ho. 2 Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž [2] povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. 3 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. 4 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. 5 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; [3] povstaniž mně vstříc, a popatř. 6 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch [4] převrácenců nešlechetných. Sélah. 7 Navracejí se k večerou, štěkají [5] jako psi, a běhají okolo města. 8 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové [6] jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? 9 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. 10 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. 11 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh [7] dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. 12 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale [8] zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. 13 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. 14 Zahlaď [9] v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah. 15 I nechažť se pak zase [10] navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 16 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. 17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned [11] z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl [12] hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. 18 A posilen jsa, žalmy tobě [13] zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.
- ↑ 1 Sam.19,11.
- ↑ Žalm.3,2.
- ↑ Žalm.35,23.
- ↑ Žalm.56,8.
- ↑ Žalm.22,17.
- ↑ Žalm.55,22.
- ↑ Žalm.54,9;91,8.
- ↑ Žalm.88,2.
- ↑ Žalm.56,8.
- ↑ v.7.
- ↑ Žalm.92,3.
- ↑ v.10. Žalm.9,10.
- ↑ 2 Mojž.15,1.
Žalm LX
David Syrské poraziv, pomoci proti Idumejským žádá, ssoužení předešlá připomínaje; 6. potom sliby i skutky Boží sobě předloživ, bojovníků k udatnosti napomíná.
1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, 2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. 3 Bože, zavrhl [1] jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám. 4 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje. 5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení. 6 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah. 7 Ať [2] jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. 8 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti [3] Sichem, a údolí Sochot rozměřím. 9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim [4] síla hlavy mé, Juda učitel můj. 10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu [5] obuv svou, proti mně, Palestino, trub. 11 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
