stí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. 23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté [1] vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe [2] doufati budu.
Žalm LVI.
David utíkaje před Saulem, upadl v ruce Filistinských, pročež za vysvobození žádá, a nepřátlům pomstou hrozí, 4. doufáním v Boha se chlubí, 9. a z naplnění slibů jej slaví, i dalších očekává.
1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho [1] jali Filistinští v Gát. 2 Smiluj [2] se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. 3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. 4 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v [3] tebe doufám. 5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. 6 Na každý den slova má [4] převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. 7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. 8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V [5] prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. 9 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? 10 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. 11 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. 12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. 13 Tobě jsem, Bože, [6] učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. 14 Nebo jsi [7] vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále [8] chodil před Bohem v světle živých.
- ↑ 1Sam.21,11.
- ↑ Žalm.51,3.
- ↑ Žalm.25,2.
- ↑ Mat.26,61.
- ↑ Žalm.59,14.
- ↑ Žalm.86,13.
- ↑ Žalm.116,8.
- ↑ 1 Mojž.17,1.
Žalm LVII.
David před Saulem ucházeje, 4. své doufání v Boha, nepřátel pak ukrutnost předkládá, 9. a toho žádá, aby Bůh jemu pro slávu svou spomohl, nepřátely pak strestal.
1 Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. 2 Smiluj se [1] nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu [2] křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení. 3 Volati [3] budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne. 4 Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne [4] sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou. 5 Duše má jest u prostřed [5] lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a [6] jazyk jejich jako ostrý meč. 6 Vyvyšiž se [7] nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. 7 Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali [8] přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah. 8 Hotovo jest [9] srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati [10] a oslavovati tě budu. 9 Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám. 10 Slaviti [11] tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy. 11 Nebo veliké jest [12] až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. 12 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
- ↑ Žalm.22,2 násl.
- ↑ Žalm.17,8.
- ↑ Žalm.55,17.
- ↑ Žalm.56,3.
- ↑ Žalm.22,13.14.21.22.
- ↑ Žalm.55,22.
- ↑ v.12.
- ↑ Žalm.4,16.
- ↑ Žalm.108,1.
- ↑ Žalm.22,23.26.
- ↑ Žalm.18,50. Žid.2,12.
- ↑ Žalm.36,6;108,5.
Žalm LVIII.
David Soulovým radám domlouvá pro nepravosti jejich, 7. Božích soudů na ně žádá, a jimi hrozí. 11. Naposledy předpovídá dobrým utěšení.
1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. 2 Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští? 3 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a [1] násilí rukou svých v zemi této odvažujete. 4 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce [2] lež. 5 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý [3] had hluchý, kterýž zacpává ucho své, 6 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného. 7 Ó Bože, potři [4] jim zuby v ústech je-
